Altiplánské laguny – pohádkový domov plameňáků!

44

Minule jsem vám vyprávěla o našem výletu v jeepech na solnou pláň Salar de Uyuni, jehož součástí bylo i navštěvování altiplánských lagun, které jsou Salaru přilehlé. Laguny jsou pozůstatkem dávných jezer, a díky vysokému obsahu různých minerálů a solí jsou zbarvené do červena, zelena či bíla a hrají tak všemi barvami. Nejznámější jsou Laguna Verde, Laguna Blanca a Laguna Colorada. Zdaleka nejkrásnější věcí na nich však je, že jsou domovem ohromného množství plameňáků! Na lagunách se jich nacházejí stovky až tisíce, a prý mají minerály v lagunách vliv i na jejich zbarvení, jelikož jsou minerály z lagun obsaženy v jejich potravě – korýších a rybách, a plameňáci jsou tak červenější. Jelikož se altiplánské laguny nacházejí ve velmi velké nadmořské výšce, až okolo 3800 metrů nad mořem, přes den tam velmi pálí sluníčko a bez slunečních brýlí a kvalitního opalovacího krému se neobejdete :-). v noci jsou naopak teploty velice nízké. Plameňáci v období zimy laguny opouštějí a přesidlují se do teplejších míst, například na laguny v Salar de Atacama. Příroda si zde opravu vyhrála. Výhled na vulkány a hory zrcadlící se na hladině lagun s plameňáky je prostě okouzlující a nebudete odtamtud chtít pryč!

13

14

15

Read more

Salar de Uyuni – 3 dny v jiném světě na jihozápadě Bolívie

3

Nový měsíc je tu a sním i nové cestovatelské dobrodružství na blogu! Už dlouho jsem se těšila, až budu psát články o Bolívii a Peru, které jsou zase úplně jiné než Chile, a věřím, že se vám bude z fotek tajit dech – tak jako mě, když jsem tam byla! Jižní Amerika je pro mě zatím ten nejkrásnější a nejrůznorodější kontinent, a doufám, že jednou procestuju všechny jeho země :-). Až budu hodně hodně bohatá :-D. Peru a Bolívii jsem navštívila v rámci univerzitní exkurze. Jak už jsem psala, chodím na UHK na latinskoamerická studia, a můj obor nabízí vážně skvělé možnosti, jak vycestovat do zahraničí. Ať už na Erasmus v rámci Evropy, nebo do celého světa na studijní pobyt nebo praktickou stáž. Navíc naše katedra pořádá také exkurze do Afriky a Latinské Ameriky, což je úplně super! Kdybych mohla, tak jezdím do nekonečna :-D.  Nebýt mojí školy, na tak překrásná místa bych se v tak krátkém čase určitě nepodívala. Ale teď už k Bolívii!

Jako první bolivijské téma jsem zvolila Salar de Uyuni. Pokud tak jako já milujete cesty Dana Přibáně a jeho neohrožené partičky dobrodruhů, Salar jste už určitě viděli ve filmu Trabantem napříč Jižní Amerikou. Salar de Uyuni je tedy největší solná pláň na světě. Před více než 40 tisíci lety byla oblast Altiplana na jihozápadě Bolívie součástí obrovského slaného jezera Lago Minchín. Jezero postupně vyschlo a zbyly po něm dvě solné pláně – menší  Salar de Copaisa a velká Salar de Uynuni. Salar de Uyuni se nachází v blízkosti hřebenů And a sama je ve velké nadmořské výšce – 3650 metrů (více než dvě Sněžky na sobě!).  Rozloha Salaru činí asi 10,5 km2, což přibližně odpovídá rozloze Kypru nebo Libanonu. Pláň údajně obsahuje až 10 miliard tun soli, z čehož je asi 25 000 tun ročně vytěženo. Čísla to jsou působivá, a ten zážitek byl prostě neskutečný. Tohle je přesně to místo, kde si řeknete „wow“. Po dobu našeho třídenního putování po pláni jsem si připadala jako na jiné planetě. A není se čemu divit! Kvůli všudypřítomné soli na pláni neroste žádná vegetace, a o to zajímavější jsou místy se vyskytující oázy plné kaktusů uprostřed kilometrů ničeho než solné pláně. Salar je určitě jedním z hlavních turistických lákadel Bolívie, protože takhle to nevypadá nikde na světě a ta krása vám vezme slova. Tohle místo je vážně naprosto jedinečné a podívaná k nezaplacení :-).

33

Read more

Chiloé

Palafitos_de_Castro

Chiloé

Během našeho výletu na jih Chile jsme toho chtěli vidět co nejvíce, a protože jsme měli půjčená auta, nestálo nám nic v cestě, a mohli jsme toho projet poměrně dost a vidět spoustu věcí. Jedním z lákadel regionu Los Lagos je krom vulkánu Osorno i ostrov Chiloé, který je překrásný.  Známý je především díky svým typickým barevným domkům, které jsou postaveny na „bidlech“ na vodě. Chiloé je zároveň druhým největším ostrovem Chile. Ostrov Chiloé byl ještě donedávna téměř nedotčen globalizací a zachoval si tak mnoho ze své osobitosti a původní kultury. Ostrov je špatně přístupný, a proto je tak jedinečný, i když už i tady nalezneme známky globalizace, která má v tomto případě bohužel negativní vliv na tamní prostředí. Hlavní město Castro nyní velice hyzdí například obrovský supermarket, který se tyčí nad městem, stojí hned vedle kostela, který spadá pod kulturní dědictví UNESCO, a ničí celou typickou tvář města a ostrova. Výstavbě nezabránily ani protesty místních obyvatel a mě zaráží, že když už tam musel být takový supermarket vystaven, proč právě nad městem, kde je nepřehlédnutelný a působí tam jako pěst na oko.…

Read more

Jak jsem bydlela v Santiagu

34

Ještě než se vydáme na to žůžo dobrodrůžo do dalších zemí, o kterých jsem ještě nepsala – hlavně tedy do Peru a Bolívie, chci vám ukázat to, co jsem z Chile ukázat v průběhu pobytu nestihla. A protože se hodně z vás zajímalo, kde a jak jsme vlastně bydleli, ukážu vám náš domeček a okolí v dnešním příspěvku :-).

Hledat bydlení bylo náročné a trvalo poměrně dlouho najít něco hezkého za přijatelnou cenu. O tom jsem již psala v dřívějších příspěvcích. Zdendovi se podařilo bydlení pro nás najít, tak jsem byla ráda, protože už jsem z toho byla vcelku bezradná. Měli jsme pronajaté přízemí domku, kde bylo 6 samostatných pokojíčků, kuchyň, obývák, 3 koupelny (ale dvě v pokojích), předzahrádka + podivná zahrádka/sklad všeho za domem. Jeden z těch šesti pokojíčků byl navíc odstrčen a nebyl přímo v domě – byl na té podivné zahradě venku :-D (byl to pokoj dělaný pro služku).…

Read more

2015

ne1

Rok utekl jako voda a máme tady poslední den roku 2015 :-). Takže dnes přináším malou rekapitulaci a zhodnocení tohoto skvělého roku, plného radosti, dobrodružství, cestování, šťastných shledání, nových přátelství a nezapomenutelných zážitků.

V lednu jsem přestala pracovat, a začala jsem se připravovat na Erasmus! Oběhala jsem všechny doktory, úřady a zařídila věci, co byly potřeba a hurá do maďarského Szegedu! Musím říct, že jsem ani nečekala, že se mi tam bude tak strašně moc líbit (a většina lidí si ťukala na čelo když jsem jim oznámila, že jedu na Erasmus do Maďarska :-D), ale já tam opravdu moc chtěla,  a nakonec to bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem mohla udělat. Zažili jsme milion srandy v našem bytě, který býval soláriem :-D, měla jsem nejlepší spolubydlící, kteří se stali skvělými kamarády, našla jsem úžasné kamarády na celý život a na naši skupinku Čechů, Poláků, Francouzů a Španělky Andrey, nikdy nezapomenu.  Na Szegedu bylo nejlepší, že to bylo opravdu krásné město, už od března bylo téměř letní počasí a ve městě se neustále konaly festivaly, ve velkém parku blízko našeho domu. Zažili jsme festival pálenky, piva, vína, majáles a plno dalších, a některé z nich trvaly klidně 3 týdny :-D. Szeged byl výborný i na cestování, takže jsme jezdili po Maďarsku, které jsme objeli snad celé, do Srbska a Rumunska, kde to bylo boží. Tolik, co těch 5 měsíců tam, jsem se nesmála snad nikdy v životě. Když jsem vítala Martina, když za mnou přijel na návštěvu, a jak mi telky slzy, když jsme se zase loučili. Když přijel Martin s mojí ségrou a jejím přítelem, to Szeged teprve něco zažil :-D. Odjezd byl dost smutný, vlastně celý poslední měsíc, kdy jsme se snad obden chodili loučit na nádraží s našimi kamarády. Nezapomenu na ty letní večery, kdy jsme společně seděli na schodech u řeky, na noci, kdy jsme pozorovali od řeky východy slunce, na protančené noci v Jate, nejlepším klubuna světě, kdy jsme odcházeli se zavíračkou, na měsíc, kdy jsme s Dejvem seděli naproti sobě celé dny u počítače a psali eseje, úkoly, články, četli knihy do školy, prostě celý měsíc :-D a večer se šli odreagovat a ráno zase nanovo. Nezapomenu na ty nejvtipnější neuvěřitelné zážitky, které se děly 10x častěji než je normální :-D. Maďarsko prostě nejlepší a tohle období bude v mém srdci navždy zaryto jako jedno z nejhezčích.

Read more

Cesta do Čech – stávka na letišti v Santiagu a 6 dolarů v kapse v Miami

 

1915439_1245001615517009_1532446784200111385_n (1)

Jak jste si již mohli všimnout, můj život není často moc klidný, a buďto mám obrovské štěstí, nebo se pokazí, co se dá. Skoro nikdy nic mezi tím, a moje nervy dostávají často zabrat. Na druhou stranu mám díky tomu ale vzpomínky, které mi opravdu vydrží na vždy, protože právě ty nečekané krizové situace tvoří ty nejlepší historky, které si člověk uchová v paměti napořád. Nejinak tomu bylo i u naší cesty domů. Radši si vezměte ke čtení kávu nebo čaj a třeba i vánoční cukrovíčko, protože dneska to bude dlouhé!

Tak abych začala pěkně od začátku. Náš odjezd byl naplánovaný na večer čtvrtek 17. 12., letenku domů jsme měli koupenou už někdy od dubna. 11. 12. odjel náš poslední spolubydlící Anthony a my jsme se Zdendou zůstali v našem domečku sami. Už jsme se domů opravdu těšili, na rodinu a kamarády, a i na takové obyčejné věci jako třeba české jídlo (no, i když to vlastně tak obyčejné není, taková sekaná nebo španělskej ptáček umí moje srdce fakt hodně potěšit) a na celou tu vánoční atmosféru, svátky a vánoční pohodičku doma v Česku!

Poslední dny jsme trávili tak, že jsme obcházeli nejhezčí místa Santiaga, abychom se s městem ještě rozloučili. To jsme si tak vyšli v úterý 15. 12. na vrcholek San Cristobal, jedno z nejhezčích míst Santiaga. Protože jsme byli sami dva, tak jsme se bavili česky, a v tom nás pozdravil jediný kolemjdoucí slovy „ahoj“. Byl to první cizí Čech, kterého jsme v Santiagu potkali! S pánem jsme se dali do řeči a po chvilce povídání jsme se ho zeptali, jak si to tedy v Santiagu zatím užívá. Řekl, že moc ne, protože měl problémy se ztraceným zavazadlem na letišti a navíc, chtěl letět v pátek 18. 12. na Velikonoční ostrov, ale nemůže, protože je generální stávka na letišti od čtvrtečního rána do pátečního večera a proto nemůže jet. Prý bude uzavřený celý vzdušný prostor. Hmmmm, to máte smůlu no, pomyslíme si. Asi tak o půl vteřiny dýl nám dojde, že náš let je ve čtvrtek 17. večer. Ježiš, jak jako stávka? Jak jako uzavření vzdušnýho prostoru? Proč nám nedal nikdo nic vědět? Omg Omg.

Read more

Romantika level 35124597 aneb Santiago při západu slunce

12319312_1236734219677082_1345256338_n

Minulý týden jsme byli opět na vyhlídce v mrakodrapu Sky Costanera, který je 300 metrů vysoký a pyšní se titulem nejvyšší budovy v Latinské Americe! Z mrakodrapu je ten nejlepší možný výhled na celé Santiago, můžete se projít kolem dokola a vidět město z 360 stupňové ptačí perspektivy. Šli jsme tam chytře před západem slunce, takže jsme si mohli užít pohled na město za dne, nejromantičtější západ slunce a kouzelný pohled na setmělé město, s miliony blikajících světýlek pod námi. Co vám budu povídat, prostě nádhera, málem mi až slzička ukápla, když jsem si uvědomila, jak moc mi bude Santiago chybět!

Navíc jsme měli štěstí a zrovna ten den se tam konalo nějaké promo Star Wars, takže jsme viděli spoustu super hrdinů (a jasně, že jsme si s nimi museli udělat fotky :-D i já, jediný ignorant, co Star Wars nikdy neviděl :-D).…

Read more

Puerto Varas a hon na vulkán Osorno

 

1

Jako poslední větší výlet v Chile jsme si naplánovali jízdu na jih, a to rovnou 1000 km jižně od Santiaga, do regionu Los Lagos. Sice si člověk řekne, že to je pěkná dálka, ale není to zdaleka ten „pravý“ jih Chile, kam jsem se chtěla podívat! Jeli jsme tradičně autobusem, cesta tam trvala 12 hodin, cesta zpět 14, protože byla ucpaná silnice. Jízda tam a zpět autobusem vyšla na 1500 kč, s tím, že cesta tam stála 18 000 pesos a cesta zpět (ta samá) 24 000 pesos :-D. Je dobré, že na takovéhle dlouhé cesty si můžete vzít autobus, který jede přes noc, vyspat se v něm, a pak být ráno na místě a mít před sebou celý den :-).

puerto varas

Když jsem před odjezdem kontrolovala počasí, ani mě nepřekvapilo, že den, kdy máme přijet na místo, bude pršet :-D. Za celou dobu co jsem v Chile a cestuji buď tady, nebo v okolních zemích, se nám stalo snad jen jednou (a to v poušti!!!!), že by za celou dobu alespoň jednou nepršelo. Takže mě to ani nijak nevyvedlo z míry, spíš bych měla pocit, že je něco špatně, kdyby jednou bylo hezky a vše šlo podle plánu :-D.…

Read more

Montevideo

12335862_1235929283090909_83256121_n

12336233_1235929229757581_1026850475_n

Už tu nebyl delší dobu cestovatelský článek, takže tentokrát si dáme Montevideo! O tom, jak jsme se do Montevidea málem nedostali, a jak jsem málem dostala mrtvici, už jste se dočetli zde :-D, ale o samotném výletu jsem ještě nevyprávěla.

V Montevideu, hlavním městě Uruguaye, jsme strávili dva dny. Na začátek musím říct, že jsem ráda, že jsme tam jeli, výlet se mi líbil, ale není to jedno z míst, na které bych se chtěla v budoucnu vrátit – což se o většině míst, která jsem v Jižní Americe navštívila, říct nedá :-D. Možná je to tím, že jsme bydleli v opravdu příšerném hostelu a tím, že bylo ošklivé počasí, už několikátý den v řadě a po celou dobu našeho výletu už od začátku Argentiny, což jde bohužel poznat i z fotek. Také se mi vybil foťák, takže jsou všechny fotky z mobilu a někdy byla moc tma nebo nebyla nálada fotit, takže fotky tentokrát žádná hitparáda :-D. A za několik fotek a video z gay pride děkuji kamarádovi Zdendovi :-).

Montevideo leží na pobřeží Atlantiku, asi 220 kilometrů od argentinského Buenos Aires, a žije v něm asi 1,5 milionu obyvatel, což znamená přibližně 40 % uruguayské populace. V Montevideu se nachází několik hezkých historických památek a z celého města dýchá koloniální historie. Většina domů je postavená právě v koloniálním stylu, takže jsme si často připadali jako v jiném století. Město není moc rozlehlé a významné památky a centrum se dají pohodlně obejít během jednoho dne. Montevideo je moc hezké, ale není toho tam zase tolik k vidění, jako na jiných místech, protože i když je tam docela hodně zajímavých věcí, jsou všechny blízko u sebe a dají se obejít hezkou procházkou. Prý jsou okolo celého města skvělé pláže na koupání, my jsme viděli ale jen dvě hlavní, které byly sice také hezké, ale jelikož bylo asi 15 stupňů, na koupání to moc nebylo :-D.

Read more

Díkůvzdání v Santiagu!

lama1

Včera jsme měli pravou americkou večeři při příležitosti Díkůvzdání. Ani jeden z nás normálně Díkůvzdání neslaví, ale někteří kamarádi žili v Americe a jeden spolubydlící je napůl Američan, takže věděli, jak má taková pravá americká večeře na Díkůvzdání vypadat, a já vítám každou příležitost, kdy si můžu dát vynikající jídlo :-D. Takže naše skvělá večeře se skládala z upečeného krocana, brusinkové omáčky, vynikající nádivky, kde popravdě ani nevím, co všechno bylo, ale byla božská, krémové omáčky, salátu s ořechy a jahodami, šťouchaných brambor a jako dezert jsme měli nejlepší máslový apple pie, na který budu vzpomínat hodně dlouho!

12305876_1233615783322259_151411227_n

Read more